Znatemapu.cz - turistický portál okresu Šumperk 

Pamětníci vzpomínají na poslední zámeckou paní

Nějakou dobu bydlela baronka v zahradním domku na okraji parku, z něhož je dnes turistická ubytovna, pak ji prý přestěhovali do chudobince v Šumperku, kde zemřela. Datum jejího hořkého konce historická literatura nezmiňuje. Na starou dámu, která byla od roku 1930 vdovou, si ale mnozí ještě pamatují.

„Potkávala jsem ji, když jsem šla na procházku se svou babičkou. Babička mě posílala, ať staré paní políbím šaty. Baronka mě pokaždé pohladila,“ vzpomíná Olga Třísková.

Její maminka jako patnáctiletá pracovala v zámecké žehlírně, kde žehlila krajky.

„Vyprávěla mi, jak sloužícím dívkám dávala stará baronka v sobotu peníze s tím, že je mají utratit v hospodě naproti zámku, kde se tancovalo. Hospoda patřila Kleinům, takže by se jí obloukem peníze zase vrátily. Holky ale chodily tancovat do levnějšího Dělnického domu v Rejhoticích a baronka jim pak dělala kázání, že nemají chodit tak daleko,“ pokračuje ve vzpomínce Olga Třísková.

Maminka jí vyprávěla také o zámecké kuchyni, kde dívkám kuchařka pokaždé schovávala dobroty. Mlsný lokaj Alfréd ale její skrýše znal, prošmejdil kuchyni a dobroty dívkám často snědl. Ty mu jednou za trest zašily rukávy livreje.

„Do zámeckého parku jsme nesměli, ale mezi voňavými keři azalek, které lemovaly plot, bylo do parku místy vidět. V paměti mi utkvěla krásná mladá dáma v puntíkovaných šatech. Jednou jsem se dostala i na Františkovu myslivnu, kam panstvo jezdívalo kočárem a trávilo tam i čtrnáct dnů,“ říká Olga Třísková.

Vzpomíná i na opuštěné zámecké interiéry, kam ji vzal po válce tatínek, který pracoval na obecním úřadu. Místnosti působily tajemně, všude bylo vzorně uklizeno, sněhobílé dveře zářily, nádvoří zdobily stovky paroží.

Jako kluk se po válce dostal do zámku i další obyvatel Loučné Vilém Menšík. Uchvátily ho zejména obrovské krby; později na něj zapůsobila smutná scéna, kdy na traktoru někdo odvážel hromady knih ze zámecké knihovny.

Staré baronce Emmě možná jeho otec vděčil za záchranu života. Pracoval v Rejhoticích ve firmě, proti níž byl zajatecký tábor s Poláky.

„Bylo mu jich líto, a tak jim hodil přes plot jídlo a někdo ho udal. Stará paní baronka se za něj údajně přimluvila u Němců, a zachránila ho tak před nejistým osudem,“ vzpomíná Vilém Menšík na poslední obyvatelku zámku, který už brzy bude mít nového zámeckého pána - podnikatele, který zchátralou památku koupil v dražbě.

Zdroj: Šumperský a jesenický Deník, Stanislava Rybičková